Heslo K2 expedice 2007

Česká horolezecká expedice K2 Ostrava 2007

Zdeněk Hrubý

Zdeněk Hrubý Vystoupil na pět osmitisícových vrcholů. Své výstupy provádí nejčistším způsobem, v malých týmech, vlastními silami bez použití výškových nosičů a bez použití umělého kyslíku. Má za sebou letní a zimní výstupy v horách Evropy, Asie, Severní Ameriky, Afriky, Antarktidy, včetně českých a slovenských prvovýstupů. Byl čtyřikrát oceněn prestižním titulem Výstup roku, naposledy v roce 2006 za první 400 km přechod Ellsworthova pohoří v Antarktidě korunovaný výstupem na nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massiff. Je několikanásobným mistrem republiky v běhu na běžkách na 24 hodin.

1995 – zdolal Cho Oyu (8 201 m) 1997 – Gašerbrum I a Gašerbrum II ( 8 068 a 8 035 m) 1998 – Mt. Everest, dosažená výška 8 700 1999 – Lhotce (8 516 m) 2001 – K2, dosažená výška 8 000 m 2004 – alpským stylem zdolal horu Shisha Pangma (8 046 m) 2005 –  první 400 km dlouhý přechod Ellsworthova pohoří v Antarktidě korunovaný výstupem na nejvyšší horu Antarktidy Vinson Massiff.

Vyjádření k výpravě "Česká horolezecká expedice K2 Ostrava 2007"

Vyvrbil jsem si podivný rok. A odjíždíme ve dvou na K2, těším se. Kopeme laviny pro džípy cestou v údolí, nakonec osamělý pochod po známém ledovci Baltoro. Ve dvou máš spoustu času bloumat ledovcem k hoře a přemýšlet. Dobré chvíle, čas se zase srovnat s důležitými věcmi v životě - a sám se sebou. Základní tábor, expedice trvá jen asi hodinu, řev, Radkův rozdrcený palec šutrem, několik dnů čekání na vrtulník, odlet. Zůstal jsem pod kopcem trčet sám.

Pod K2 přichází ostravská expedice. Pomocná ruka v průšvihu, připojuji se k expedici. Hledání cest hosta k lidem a do party, která se zná měsíce a léta, kam já jsem vpadl bez přípravy jako shnilá švestka.

Pokus o domluvu mezi našimi agenturami není úspěšný, každá si žárlivě střeží svůj píseček. Dva měsíce zůstávám sám s kuchařem a kamarádem v jedné osobě Alim ve svém mini BC o jednom stanu, jídelně a kuchyni.

Začínáme lézt na pilíři, nastupuji se zkušenými vlky Galošem a Švidrym. Nacházím známá místa ze svého pokusu před léty. Až do C3 7100 m to jde dobře, počasí jakž takž, tři družstva se střídají v práci na hoře. Přibývají střípky zážitků, krásné, veselé, dramatické, smutné. Východy slunce ve výškových táborech, fantazie světla na třech vrcholech Broad Peaku, na varhanech Chogolisy, nadšený Galošův bivak v C2, Švidryho pád s přetrženým fixem, mrtvý horolezec na ledovci, večírky carských důstojníků s ruskou expedicí…

V C3 počasí říká stop. Sněhu nahoře přibývá, okna pěkného počasí se krátí. Vynecháváme C1, stoupáme přímo do C2, ale není to nic platné. Přes neúnavné návraty a prorážení cesty novým sněhem Liborem a ostatními stále se opakující scénář: Prošlapat nahoru nový sníh, vytrhat a opravit fixy, vykopat tábory. V C3 ráno opět špatné počasí, sníh, vítr – dolů. Ta krásná dřina k uzoufání.

Vracíme se zase jednou dolů. Zase bude pár dnů škaredě. Pak bude 3-4 dny hezky, šance pro další dvě skupiny něco zkusit na pilíři. Já se do cesty dostanu zase až po dalším špatném počasí. Čeká mne dvanáct dnů bezmoci v BC. Přemýšlím. Příští 3-4 dny počasí by na rychlý výstup na Broad Peak mohly stačit. Domlouváme se s Lupim a Colombem.

Po půlnoci vyrážíme z našeho BC na dlouhou cestu pod Broad Peak. Nocí po morénách, za úsvitu nástup, kamenné projektily pod prvním táborem. Na zádech přes 25 kg, máme vše s sebou – na kopci jsme nebyli, nemáme tam žádný materiál. Míjíme C1, v C2 5 hodin úporné sekání ledu a rozebírání skály nevydá plošinu na celý stan. Stlačená noc tak na přečkání, spánek není. Druhý den stavíme stany co nejvýše, asi 200m nad C3. Nekonečné hodiny vaření na zlobícím vařiči kradou spánek i tuto noc. V noci bludičky čelovek a svítání v trhlinách pod sedlem. Sedlo, 7800m, fouká, na euforii to neubírá, pokračujeme po skalních věžích hřebene, předvrchol, radost na vrcholu ve třech. Pyramida K2 jako sen na dosah ruky, dole se kazí počasí. Nekonečný sestup, návrat do stanu už s novým sněžením. Další den hra na štěstí, hledáme cestu, boříme se v lavinézním terénu, padáme. Klopýtáme nocí po moréně do BC, konečně světla stráží v trhlinách u BC, padáme do spacáků.

Při balení na Broad Peak jsem stejně úporně přemýšlel nad vrcholovým útokem na K2. Předpověď počasí a pořadí práce na pilíři vyvolalo očekávání týdne či 9 dnů odpočinku mezi výstupem na jednu horu a závěrečným útokem na druhou. Hory mění, co v nás roste přáním a nadějí. Předpověď se změnila, na vrcholový pokus musíme vyrazit nejdéle za tři dny. Nebo vůbec. Nahoru už vyráží první vrcholová skupina Libor, Kamil, Roman, Švidry. My další později, vystřídáme se v táborech a v postupných pokusech o vrchol.

V dalších dnech následujeme Polda, Galoš, Lupi, já. Ale zase je to jinak, K2 se brání. Kamarádi nahoře bojují s novým sněhem a větrem, nahoru to nejde. Padají očekávané vrcholové dny 18. a 19. července. Zbývá jen 20. července, pro všechny. Nebude čas vystřídat se v táborech. Scházíme se v šesti ve dvou stanech trojmístných stanech C3, Polda s Galošem si staví stan o něco níže. Domluvu o strategii výstupu přerušuje vybitá baterie vysílačky. Neúnavný motor Libor velí nastupovat s úsvitem, příští den chceme dosáhnout Rameno 8000m a postavit C4.

Vlečeme se hlubokým sněhem horní části pilíře, první vrcholová skupina na hrotu neúnavně fixuje, i po těch mnoha dnech, které už tráví na pilíři. Jsme natěžko, kompletní C4, věci na vrchol… vedro ubíjí v traverzech pilíře. Odkládáme spacáky na štandech, pár hodin v noci před vrcholovým útokem se bez nich obejdeme.

Vysílačka hlásí, že ruský stan C4 neexistuje. Měl jsem tam domluvené místo – Libor se Švidrym mne přibírají k nim.

Čas pádí, při západu slunce jsme v 7800m, musíme rychle postavit stany, Rameno už nedosáhneme. Kopeme ne moc dobré plošinky, americké stany se ukazují být hodně na krev. Únavné hodiny bez hnutí v namrzající kobce, o vařič se střídáme mezi dvěma stany. Síly ubývají. Po půlnoci vyráží první skupina. Využívám místa, natáhnu se, dávám do pořádku oblečení a materiál, vařím ještě dodatečné pití. Pak vyrážím v zafoukaných stopách. Je silný vítr, ale odhaduji, že nad Ramenem bude cesta krytá oblým žebrem. Stoupám sám mixovým nezajištěným závěrem pilíře, sníh ani skála nejsou moc dobré, sestup bez fixů bude nepříjemný.

Proti mně sestupují Kamil s Romanem, od Korejců se dovídám o smrtelném pádu Nimy Sherpy. Váhavě pokračuji po Rameni k Bottlenecku, ve stopách lezců nade mnou. Těžké rozhodování, otáčím dolů. Okolnosti posledních dnů se nastřádaly, jsem pomalý a je už poměrně pozdě. Případný sestup po vrcholu by byl bez rezerv a za tmy. Italský horolezec ten den dosahuje vrcholu večer, na sestupu za tmy se zřítí a zahyne… Už podruhé se vracím z Ramena, před několika lety nás z vrcholového pokusu zahnal zvrat počasí.

Sestupuji opatrně, už není kam spěchat a pozor na uvolněné šutry, někde pode mnou jsou stany. V C4 vařím pití, uklízím, balím, začínám sestupovat. Tábor rušit nemusíme, necháváme stany na místě pro Američany. Na sestupu balíme snášíme stany z C3 a C2. Úžasná radost z Liborova vrcholu a drama sestupu se šťastným koncem. Loučení.

Něco bych udělal stejně, něco jinak. Jsou hory a lidé v nich.

             Zdeněk Hrubý



C3 na Broad Peak 7200 m

Pohled na K2 z Broad Peak

Zdeněk Hrubý

Zdeněk Hrubý na Broad Peak

Složení týmu

Milan Sedláček
Milan Sedláček
Josef Lukáš
Josef Lukáš
Kamil Bortel
Kamil Bortel
Libor Uher
Libor Uher
Leopold Sulovský - vedoucí expedice
Leopold Sulovský
Radovan Marek
Radovan Marek
Roman Langr
Roman Langr
Radim Slíva
Radim Slíva
Pavol Lupták
Pavol Lupták
Zdeněk Hrubý
Zdeněk Hrubý
   
Tento Web Vám přinášejí www.horolezci.cz, Copyright © Czech K2 and Broad Peak Expedition 2007