Česká horolezecká expedice K2 Ostrava 2007

Radovan Marek - Galoš

Stál nejvýše ve stěně Kanchenjungy ve výšce 7300 m m.n., před pěti lety vystoupil například na vrchol Aconcaquy. Je jedním z největších českých odborníků na čaje a v každé situaci se snaží bavit. Na otázku, co bude na K2 nejtěžší, odpověděl s úsměvem: "Batoh."

Miluje Vysoké Tatry
Pamiroalaj - pětitisícovky
Aconcagua - nejvyšší hora jižní polokoule 2002
Kanchenjunga - 2005 pokus 7300

Je seriozní a inteligentní, hezký a milý, má rád ženy, čaj a fernet. Baron Prášil by mu záviděl, co vše se dá vymyslet.

Vyjádření k výpravě "Česká horolezecká expedice K2 Ostrava 2007"

Je fakt, že jsme si řekli, že se každý po návratu domů ještě vrátíme ke kádvojce s nějakým vyjádřením, které bude odrážet naše pocity a náš pohled na tuhle expedici, a tak, když nerad píši, jdu do toho.

Koukám totiž s velkým odstupem času na expediční stránky a vidím, že toho Libora někdo nemá rád. Mě teda taky chvílema sral, zejména když mi radil jak se stát lepším, slušnějším a rozumnějším člověkem, na to jsem fuck alergický, ale to že byl na vrcholu mu nikdo upřít nemůže, stejně jako to, že po celou dobu expedice makal vždy na čele a každý, kdo byl s ním si mohl být jistý tím, že by nikoho nenechal ve štychu, kdyby na to došlo. Takže lulínkům, kteří kalí vodu vzkazuji, ať zatrénují a zkusí s Liborem změřit síly.

Dále bych chtěl sdělit čtenářům tohoto blábolu, že v této expediční partičce se dle mého názoru sešli lidi, kteří makali seč mohli, nešetřili se, byli tolerantní a dohromady vytvořili tým, který i přes mizerné počasí a sněhové podmínky byl úspěšný. Za tímto úspěchem také stojí velká zkušenost Poldy, zejména co se týče aklimatizace, protože tady pod jeho nenápadným vedením nikoho neskolila výšková nemoc a všichni měli na to, aby třeba za lepších klimatických a časových podmínek vystoupili na vrchol.

Hodně lidí se mě ptá proč jsem to zabalil tak nadohled vrcholu a já už teď doopravdy ani nevím. Najednou to už nebylo na nás, ale na jiných lidech z cizích expedic, kteří to prošlapávali a zajišťovali na vrchol. Tehdy jsem se tak rozhodl asi po patnácti minutách sledování skupiny rusů v kyslíkových maskách, američanů a italů nad námi, kteří postupovali zoufale pomalu v hlubokém sněhu a mi bylo děsné vedro, protože náhle přestalo foukat a slunce nemilosrdně pražilo a blbý zub kvůli kterému jsem celou expedici špatně spal a žral kvanta brufenů zase bolel a šéf američanů se na mne díval jako na vetřelce, který se jen hákuje za jejich skupinu aniž má co nabídnout a ještě mi sdělil, že stojím na místě odkud ráno spadnul šerpa dolů a je po něm. Hlavně se mi chtělo spát, a tak s vědomím, že expedice bude úspěšná, protože Libor to určitě vyleze, jsem mu dal svoji termosku a nějaké jídlo a šel dolů. Tehdy mi přišlo všechno to dění okolo takzvaného dobývání osmitisícovek úplně mimo a byl jsem si jistý, že jsem se rozhodl správně. Později mě to párkrát zamrzelo, nejen, že jsem nešel dál, ale taky, že jsem tam nechal Libora samého, ale v tu chvíli, asi taky pod vlivem výšky na mozek mi to bylo jedno.

Jsem moc rád, že jsem mohl účastnit této expedice, dík Poldo i  vám ostatním za pěkný zážitek a takové ty kecy , co kdyby někdo někde nešel nebo kdyby něco udělal jinak neřeším, protože vím, že i když sem tam nastaly různé komplikace a zmatky, nikdo je nezavinil s úmyslem poškodit někoho druhého, spíše naopak.

A na závěr bych se chtěl milým čtenářům pochlubit, že jsem první na světě, kdo sjel K2 z výšky 6 000 m n.m. po prdeli.

             Radovan